Volyňští Češi

Novotná Evženie, Jaroslav, Ružbatská

Evženie Ružbatská, volyňská Češka, se narodila 23. prosince 1923 ve Volkově, na polském území dnešní Ukrajiny. Její tatínek byl vyučený soustružník-zámečník, maminka byla prodavačkou. Asi čtyři roky provozovali její rodiče v městečku Berestečko na Ukrajině restauraci spojenou s výrobnou uzenin, která patřila jejím prarodičům. Poté se rodina odstěhovala do Boremelu, městečka ležícího nedaleko, kde zakoupili pozemek a nechali si na něm postavit dům. Tam pak žili až do odjezdu do Čech v roce 1947. Na základní škole v Boremelu, kam Evženie Ružbatská chodila, byla převážná většina dětí židovských, jen málo ukrajinských a českých. V roce 1939 začali území okupovat Rusové, v roce 1941 pak Němci. Příchod Němců zpočátku Ukrajinci vítali, protože Hitler jim slíbil samostatnost. V době německé okupace bylo početné židovské obyvatelstvo nuceno žít v ghettu, které bylo později nemilosrdně zlikvidováno - Židé byli za otřesných okolností stříleni v místní skalnaté rokli. Evženie Ružbatská v té době studovala pedagogickou školu v Dubně. Tu vystudovala, s přestávkami, které způsobila válka, v roce 1947. Netradičně pozitivní vztahy měla rodina Evženie Ružbatské s místními banderovci. Pomáhali jim, když požadovali jídlo nebo oblečení. Některé dokonce ukrývali před sovětskými partyzány. Maminka Evženie Ružbatské několikrát pomohla banderovcům v útěku. V roce 1947 se celá rodina rozhodla k přestěhování do Čech, v rámci osídlování pohraničí po odsunu sudetských Němců. Rozhodli se pro Litoměřice, kde bydleli nejprve v nájmu, v roce 1949 se pak nastěhovali do vlastního domku. Evženie Ružbatská dělala celý život to, co vystudovala - učitelku na základní škole. Nyní je v důchodu. Se svým manželem, Ludvíkem Ružbatským, se seznámila v roce 1950 v Litoměřicích, na taneční zábavě. Má dva syny, Rostislava a Jaroslava, a pět vnoučat, nejstaršímu vnukovi je 25 let.