Volyňští Češi

Kučera Josef, Karel

Josef Kučera se narodil 22. ledna 1921 v české vesnici Teremno na Volyni, kam přišli jako kolonisté jeho prarodiče. Ve vsi fungoval čilý český kulturní a společenský život. Josef tam chodil první tři roky do školy, zbytek základního vzdělání  a následně také tři roky obchodní průmyslové školy (do r. 1939) absolvoval v polské škole v Lucku (oblastní město). Během války vystřídal různá zaměstnání v Lucku. Zažil a popisuje příchod Sovětů, dopady na hospodářství, kulturu, první deportace, omezení pohybu.  V roce 1941, po okupaci německou armádou, se aktivně zapojil do činnosti ilegální organizace Blaník, zaměřené především na předávání informací a tajný poslech rozhlasu. Stejně jako 12 tisíc dalších volyňských Čechů vstoupil v březnu 1944 v Rovně do československé armády. Vzpomíná na nadšení, s jakým se do ní všichni hlásili. Do konce války pak sloužil jako spojař, bojoval na Dukle, u Liptovského Mikuláše a Žiliny, válka pro něj skončila u Hulína. Po válce krátce sloužil na Žatecku (Žatec, Postoloprty a Počerady), pak demobilizoval a na konci roku 1945 se přestěhoval do Brna. V roce 1947 si tam otevřel Kavárnu Legií. V roce 1955 byl zatčen a odsouzen za velezradu, špionáž a porušení státního tajemství na 7 let. V roce 1960 - po pěti letech v Jáchymově - byl propuštěn. Později žil a pracoval v Brně (bílovická vinárna). V roce 1990 spoluorganizoval obnovení Československé obce legionářské, byl krátce jejím předsedou, než musel ze zdravotních důvodů odstoupit. Josef Kučera zemřel 9. září 2015.