Volyňští Češi
Biněvská Věra, Holuběva
Věra Biněvská-Holubeva se narodila 20. září 1929 na Ukrajině, ve městě Umaň, v rodině s českým původem. Věra a její starší sestra Vanda patřily mezi statečné mladé dívky, které narukovaly za druhé světové války do armády a zúčastnily se těžkých vojenských operací. V roce 1942 bydlely obě sestry s rodiči v Koltubance, necelých 25 kilometrů od Buzuluku, kde se právě formoval první československý samostatný polní prapor pod velením pplk. Ludvíka Svobody. Vanda Biněvská nastoupila do výcviku v únoru 1942 a byla vyškolena jako zdravotnice, později se z ní stala snajperka. Její mladší sestra Věra vstoupila do armády v lednu 1944 jako vojín-elév a stala se jednou z nejmladších účastnic bojů u Dukly, kde vysílala s radiotelegrafickou stanicí. Sestry se setkaly v květnu 1945 v Praze a obě zůstaly ještě krátce v armádě. Zatímco Vanda už zůstala v Československu, kde se vdala a narodila se jí dcera, Věra Biněvská odjela v prosinci 1945 do Lvova a další události jí zabránily v návratu domů. Na Ukrajině žila až do roku 1993.
| Datum narození | * 20. 9. 1929 | |
|---|---|---|
| Místo narození | Umaň | |
| Rodinní příslušníci |
Sourozenci: Morozovič Kazimír, Lucian; Biněvská Valentina, Lísková
|
Související ikony a archiválie
| Volyňští Češi v 2. odboji-foto |
|
Související archiválie (19)
Sylvie Laštovičková a Věra Biněvská 17. 5. 1945, Praha.
Rok: 1945 
Příprava dřeva na topení. Buzuluk, na dvoře ubytovny. Zleva: Janina Malínská-Černá, 2. Maja Dočkalová-Afanasijeva, 3. Anna Deylová-Ptáčková, 4. Valentina Biněvská-Lisková, Růžena Biněvská, vzadu Věra Biněvská. Léto roku 1942
Rok: 1942 
Vanda Biněvská-Lisková, snajperka u Sokolova a zdravotnice 2. paradesantní brigády.
Rok: 1945 
Zdroj: Archiv Věry Biněvské (Paměť národa) 
Krosno 1944, Věra Biněvská
Rok: 1944 
Jefremov 1944 Vera Raichlová a Věra Biněvská
Rok: 1944 
Rok: 1944 
Věra a Vanda Biněvské
Zdroj: archiv věry Biněvské (Paměť národa) 
Praha 17. květen 1945, Věra Biněvská-Golubeva, Jarmila Kaplanová-Habrštátová, Sylvie Laštovičková-Abrosimova.
Rok: 1945 
Sylvie Laštovičková-Abrosimova a Věra Biněvská, radiotelegrafistky s velitelem stanice, podd. Gutmannem.
Rok: 1944 
Sylvie Laštovičková, Věra Biněvská, vojínky-elévky, radiotelegrafistky, Krosno-1944
Rok: 1944 
Poprvé v Praze - květen 1945
Rok: 1945 
Žákyně v Buzuluku Věra Biněvská, rok 1942
Rok: 1942 
Věra Biněvská 13 let
Rok: 1942 
Věra Biněvská
Zdroj: Archiv Kazimíra Morozoviče (Paměť národa) 
Slavnostní pochod 17. 5. 1945 Prašnou branou a Celetnou směrem na Staroměstské náměstí
Rok: 1945 
Sylvie Laštovičková a Věra Biněvská, 17.5.1945, Praha
Rok: 1945 
Rodina Biněvských: zleva Kazimír, Valentina, Věra a Růžena Biněvských, Lucian Morozovič
Rok: 1944 
Na dvoře v Buzuluku, Věra Biněvská a Vladimír Vrbenský - školáci
Rok: 1944 |
|---|---|---|
| Fotografie (zejména osob) |
|
Související archiválie (5)
Rok: 1954 
Věra Biněvská, Valentina Biněvská-Lisková a Sylva Laštovičková po válce na Pražském Hradě
Rok: 1945 
Věra Biněvska v Buzuluku v domě Ludvíka Svobody
Rok: 1942 
Rok: 1954 
Růžena Biněvská (na lůžku) po zranění v autonehodě. Zleva: Lydie Kostrhunová, dcera Věra Biněvská, Julie Laštovičková. Růžena Biněvská zranění po dlouhé nemoci podlehla.
Rok: 1945 |
| Rodinné skupinové fotografie |
|
Související archiválie (1)
Rodina Biněvských-Morozovičových před příjezdem do Buzuluku
Rok: 1941 |
| Rozhovory-Post Bellum © - Paměť národa |
|
Máte k přidání archiválii
nebo upřesnění údajů?