Volyňští Češi

Brda Josef, Josef

Pan Josef Brda se narodil 18. října 1909 na Volyni v obci Huleč Česká jako třetí dítě rodičům Augustýně Brdové rozené Kvasničkové a Josefu Brdovi. V šesti letech mu zemřela maminka na tyfus a otec Josef se podruhé oženil s Marií Čižikovou. Útrapy první světové války prožila rodina v Hulči České. Josef navštěvoval v rodné obci českou školu. Po ukončení obecné školy pracoval jako obchodní příručí a dokončil si všeobecné základní vzdělání, poté nastoupil do učení a vyučil se pekařem – cukrářem. Po vyučení odchází do Rovna, kde pracuje dále jako cukrář a zároveň navštěvuje vyšší odbornou školu. Po absolutoriu v roce 1938 získává mistrovský titul. Je přijat do cechu pekařů a cukrářů s právem vytvořit si vlastní firmu. V roce 1931 byl odveden do armády, ale z vojenské služby se vykoupil a tudíž nemusel narukovat do polské armády. Roku 1935 se oženil s rodačkou z Hulče Annou Touškovou. Mladí manželé žili na usedlosti v Hulči a v roce 1939 se jim narodila dcera Emilie. V září 1939 Volyň zabrali Sověti. V té době mu bylo nabídnuto místo ve vedení zestátněné pekárny a cukrárny, která zásobovala pečivem většinu oblasti kolem krajského města Rovna. Bylo mu naznačeno, že pokud odmítne, může skončit v gulagu. Přesto Josef nabízené místo odmítl. Jak později vyprávěl, byla to snad sama prozřetelnost, protože v červenci 1941 po příchodu Němců bylo celé vedení pekárny zlikvidováno. Na období let 1941 až 1944 vzpomínal nerad. Vždy říkal, ve městech byl hlad a nedostatek potravin, ale bezpečno. Na vesnici bylo všechno, ale nebezpečno. Řádily zde bandy nacionalistů, které nikoho nešetřily, hlavně Židy a Poláky. Po osvobození Volyně sovětskou armádou byl Josef v březnu 1944 odveden do 1.čs armádního sboru v SSSR a po absolvování základního výcviku zařazen do 2. tankového praporu ve funkci průzkumník a velitel zásobovač. Účastnil se bojů u Krosna, Dukly, Liptovského Mikuláše, Popradu, Ostravy a Opavy, kde válku ukončil. V květnu 1945 byl přesunut do Prahy a poté na posádku do Žatce. Válku završil v hodnosti rotného a za hrdinství v boji obdržel osm vyznamenání: sovětských, polských i československých. Samozřejmě, že se chtěl vrátit domů k rodině na Volyň. V červnu 1945 přišel za svým velitelem štábním kapitánem Josefem Buršíkem s žádostí o uvolnění z armády a tenkrát si ho jeho velitel Buršík vzal stranou a vysvětlil mu, proč se okamžitě nemá vracet domů, že rodinám vojáků na základě dohody vlád Československa a Sovětského svazu bude umožněno přesídlit do Československa. Později Josef vzpomínal, jak dobře udělal, že ho poslechl. Většina kluků, co se ihned vraceli domů, skončila v Rudé armádě na východní frontě a byla vtažena do války s Japonskem a postupně se vraceli domů na Volyň až v průběhu roku 1946 po strastiplné cestě podél transsibiřské magistrály. Josef Brda byl demobilizován na jaře 1946 a vzhledem k tomu, že se na Podbořansku usadilo mnoho jeho kamarádů a příbuzných, rozhodl se pro tuto oblast, konkrétně pro Vrbici v tehdejším okrese Podbořany. Právě Vrbice, kam za ním na jaře 1947 jedním z posledních transportů dorazila manželka Anna s dcerou Emilií, se stala na dalších čtyřicet pět let jeho novým domovem. Na počátku padesátých let vstupuje do JZD, kde pracuje až do svého odchodu do důchodu v roce 1968. V roce 1952 do rodiny přibyl ještě syn Miroslav. Pan Josef Brda byl v širokém okolí proslaven svým cukrářským uměním. Vedl si evidenci sňatků, na kterých pekl svatební cukroví a jezdíval předvádět své cukrářské řemeslo. Bylo tomu tak až do odchodu na zasloužený odpočinek, kdy se v roce 1991 přestěhoval s manželkou Annou k dceři Emílii na Orlík nad Vltavou. Zde v březnu 1994, v klidu a pohodě v kruhu svých nejbližších dožil svůj bohatý život a odešel ve věku osmdesáti pěti let. Jeho manželka Anna zemřela v roce 2008 a oba jsou pochováni na hřbitově v Orlíku nad Vltavou.