Volyňští Češi

Roubalová Marie, Josef, Vegrichtová

Narodila se v muzikantské rodině Josefa Roubala jako nejstarší ze 6ti děti. Jako 16ti letá byla za války odvezena do Německa na nucené práce. Pracovala v Hannoweru ve formě Fogt, kde třídili oblečení po židech z Francie odvlečených do koncentračních táborů. Zažili tam mnoho bombardování Angličany. Měla štěstí, přežila. Po válce se vrátila domů na Ukrajinu, kde ji čekaly problémy. Ukrajinci ji nařkli, že je načichlá fašismem. Z domova odešla do nedalekého města Slavuta, na studia zdravotní školy. Školu nedokončila, protože došlo k možnosti odejet do Čech, což všichni vítali a utíkali z toho "ráje", jak nejrychleji to šlo. Ke zdravotnictví měla ale vždycky vztah, proto po příjezdu do nového domova pracovala nějaký čas jako samaritánka. Později nastoupila jako recepční ve vojenských lázních v Karlových Varech, kde využila svoje jazykové schopnosti, mluvila plynule rusky, ukrajinsky, německy a trochu polsky. Zúročila získané vědomosti z let utrpení. Nikdy nám dětem nezamlčovala, kdo jsme, tedy volyňští Češi, a vyprávění o Ukrajině byly nejkrásnější pohádky našeho dětství. - dcera Alena