Volyňští Češi

Saska Jan

Bohoslovecký seminář v Hradci Králové ukončil v roce 1867. Působil v Rychnově nad Kněžnou, Hradci Králové a nakonec v Chocni. Odtud společně s dalším knězem, Václavem Hrdličkou odešel do Ruska.

V únoru 1871 přišel jako jeden ze dvou prvních Českých farářů. Později se k nim přidal ještě třetí František Kašpar.

Saska se snažil prosazovat spíše starokatolictví, takže se brzy od Hrdličky, který prosazoval českobratrskou církev, odloučil.

Saska již v roce 1874 vyslovil přání přestoupit k pravoslaví, ale Nejsvětější synod k tomu tehdy nedal souhlas vzhledem k tomu, že po svém příjezdu na Volyň v Mirohošti oddal o velkém půstu faráře Hrdličku.

Nakonec mu bylo nabídnuto, aby k pravoslaví přešel jako řadový věřící a byla mu slíbena obživa, která by odpovídala jeho schopnostem a vzdělání. Za to slíbyl přimět všechny své věrné farníky a vytvořit z nich pravoslavnou českou farnost.

Dne 1. dubna 1888 vrchní prokurátor Nejsvětějšího synodu K. P. Pobědonoscev a ministr
vnitra hrabě D. A. Tolstoj obdrželi carský souhlas ke zrušení tří českých farností ve Volyňské gubernii a k uvolnění tří českých kněží z funkcí.

Pravoslavné hnutí mezi volyňskými Čechy bylo oficiálně zahájeno přestupem kněze Jana
Sasky z Hlinska v Rovenském újezdu, který se uskutečnil slavnostně v katedrálním chrámu
v Žitomiru 13. května 1888 a byl proveden arcibiskupem volyňským a žitomirským Palladiem.
Saska svlékl sutanu katolického kněze, aby tím dal najevo, že bude sloužit pravoslavné církvi jako
řadový věřící. 

Poté se z Jana Saska stává český pravoslavný kazatel a učitel žitomirského progymnázia Ivan Osipovič Saska.