Volyňští Češi

Sajfrt Václav, František

Vyučil se obuvníkem, byl vojínem 8. pluku dělostřeleckého a zemské obrany. 7. září 1874 se oženil s Marií Ornstovou, dcerou Františky a Františka Ornsta rolníka a hospodského z Mokrovous. Nevěstě byla tehdy platných zákonů nezletilá, ke sňatku musel dát oficiální úřední souhlas její otec. Václav pocházel z rodiny rolníka a hostinského z Dohaliček u Mokrovous Františka Sajfrta a Anny roz. Tomšové z Mokrovous. Do jejich hostince maso dodával strýc Antonín, který byl řezníkem, pečivo a kroupy rodina Rašínových z Nechanic. V hostinci byly místnosti pro ubytování pocestných, stáje pro koně, kuchyně. Hostinec byl centrem komunitního života, často se zde uzavíraly obchodní smlouvy, nacvičovala se představení, pořádaly se slavnosti, byla zde i místnost určena pro výuku dětí. Místní museli plnit nařízení císařovny Marie Terezie a Josefa II. z r. 1774 o všeobecné školní povinností dětí. Postavit budovu školy však bylo finančně náročné, a tak výuka probíhala provizorně v hostinci. Pro chudší děti byl zřízen polévkový ústav. Sajfrtovi se tak dobře znali s učiteli, koncem 19.století, kdy rodina odjíždí na Volyň, jedou s nimi i někteří z učitelů (např. Matějovský) a pokračuje se tak ve výuce dětí dle českých školních norem.