Volyňští Češi

Šimková Antonie, Josef, Kašparová

Antonie Kašparová, dívčím jménem Šimková, se narodila 25. června 1935 ve Zborově stojícím na Volyni na dohled od Českého Malína. Tam měla své prarodiče a několik přibližně stejně starých bratranců a sestřenic. Po obsazení Volyně německým vojskem rodina týden ukrývala čtyřčlennou židovskou rodinu z blízkého Ostrožce. Zachránili jim tak život. Jako dítě pamětnice trávila podstatnou část každého léta v Českém Malíně. O letních prázdninách roku 1943 ale zvítězil stesk po domově, a tak se i přes naléhání dědečka a babičky rozhodla vrátit domů. Ráno následujícího dne 13. července 1943 Český Malín obklíčili němečtí vojáci a v obci rozpoutali peklo. Vypálili domy a brutálně povraždili 374 českých obyvatel. Mezi nimi i osm strýců a tet pamětnice, asi čtrnáct sestřenic a bratranců, z nichž mnohým nebylo ani deset let. Zahynuli také dědeček s babičkou, kterou malá Antonie dva dny po tragédii na vlastní oči viděla sedět rozstřílenou na lavici. Dodnes se jí tento otřesný pohled často vrací. Část přeživších příbuzných pak bydlela u Šimků ve Zborově, než si našli vlastní bydlení. Po příchodu sovětských vojsk v roce 1944 její otec vstoupil do československého armádního sboru a v jeho dělostřelecké baterii prošel boji od Dukelského průsmyku až po Čechy. V roce 1947 celá rodina z Volyně reemigrovala do Československa a usadila se v Temenici u Šumperka. Pamětnice tam vystudovala hospodyňskou a následně hospodářskou školu a posléze nastoupila jako účetní do JZD Temenice. Vdala se za Jaroslava Kašpara, s nímž měla dvě děti – Jaroslava a Miluši. S manželem pak až do penze postupně provozovali několik restaurací. V roce 2016 žila v Šumperku.