Volyňští Češi

Huňát František, František (Jan)

Z vyprávění vnučky: "O dědovi se tradovalo, že byl jako důstojník ve službách posledního ruského cara z rodu Romanovců, Mikuláše II., a to až do doby vyvraždění celé carské rodiny dne 16. července r. 1918. Protože se musel dlouho skrývat před bolševickým pronásledováním každého, kdo byl jakkoliv spojen s životem a smrtí carské rodiny, vrátil se ke své rodině až v roce 1920, kdy území Volyně tenkrát patřilo pod polskou správu a kde mu nehrozilo bezprostřední nebezpečí smrti. Mou matku, která se narodila 10. dubna 1916 velice miloval a to asi proto, že ji poprve viděl až v jejích čtyřech letech. Příběh mne zajímá i proto, že děda pravděpodobně patřil do některé větve nejmocnějšího uherského šlechtického rodu Hunyadovců v 15. století, proslavených se jako "Turkobijci". To potvrzovaly i některé tradice a zvyklosti, které se v matčině rodu dlouho tradovaly. Např. matčiny nejstarší dvě sestry byly vdávány jako "ty z rodu královského" (tato tradice skončila nástupem bolševiků),  vykání mezi manželským párem a děti rodičům se dodrželo i v mojí rodině, kdy nás matka (je nás 6 sourozenců) vychovávala až do své smrti v tomto duchu a rodičům jsme všechny děti vykaly. Dědova služba v carské armádě, jeho velká kulturní a ochotnická činnost, trvání na vzdělávání se atd. svědčí o jeho určitém zajímavém původu. Do těchto služeb byli totiž připouštěni pouze muži s šlechtickým původem, většinou ze zchudlých rodin. Hlavně dědovo příjmení Huňát a jméno jeho otce Jan Huňát je prý opakovaně tradováno a spojováno s původním jménem Jan Hunyady."