Volyňští Češi

Tamchynová Leonida, Alexandr, Gregorová

Pamatuji se na mladičkou Tamchynovou,
měla střepinou přeraženou levou ruku v předloktí a když se vrátila z nemocnice,
tak se ukázalo, že ji má trochu křivou. Nabídl jsem se, že ji odvezu do
nemocnice, kde jí to celkem bezbolestně napraví. Ale nepodařilo se mně ji přemluvit;
byla si vědoma toho, že by její pomoc u útvaru chyběla.
V roce 1951, v době česání chmele, jsem byl služebně v Kounově na dvoře u Holátk
ů (také voják a volyňský Čech) a vidím, že z domu vycházejí tři nažehlené a naparád
ěné holčičky, ve věku asi od dvou do pěti let, a za nimi vychází hezká,
blahobytná paní. Ta jakmile mne uviděla, povídá té nejstarší: „Běž a polib tomu pánovi
ruku!“ Když jsem to uslyšel, vzal jsem holčičku na ruce a ptám se proč mi má
líbat ruku? „Maminka řekla“...
133
„A kdo je tvoje maminka?“
„No tamhle, copak ji nevidíte?“ Mezitím jsme došli až k sobě. Ta paní se mne zeptala:
„Vy mne nepoznáváte?“ „Zatím ne.“ A ona si vyhrnula rukáv na levé ruce a
já uviděl následky zranění.
„Jak jsem tě mohl poznat, byla jsi vždy jako proutek!“
Podívala se na sebe, usmála, pak se ohlédla jako na vysvětlenou po dětech: „ No,
vidíte je, pomáháme tady strýci sklízet chmel.“
Občasník Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel Zpravodaj číslo 1/1994.

Jaroslav Perný, * 12.2.1906 Kvasilov, † březen 1994 Liběšice