Volyňští Češi

Barcal Josef, Václav

První dítě Václava Barcala a Františky, roz. Sajfrtové. Studoval gymnázium v Kijevě, během studií byl i se svými sourozenci členem Sokola a České družiny. Studoval kadetskou akademii a byl u 2.československého střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Dne 22.7.1916 byl oddán s Evženií roz. Stoljarčukovou v Slobidce-Romanivce, okr. Oděsa.

Do Čech odešel spolu s mladším bratrem Václavem poté, co k rodičům večer přišli varovat rodinu, že zrána budou čistky, zatykání a popravy, a pokud budou Josef a Václav doma, tak je zabijí. Do Čech se dostali s legionáři (legionářská obec československá Rychnov nad Kněžnou). Jeho žena byla učitelkou, slíbili si, že se ve světě najdou, a tak se Evženie vydala sama za Josefem pěšky do Čech přes Polsko. Cesta jí trvala 2 roky, na živobytí a pokračování v cestě si vydělávala učením. Nakonec do Čech došla a s Josefem se šťastně setkali. Usídlili se v Poděbradech. Josef zde studoval ekonomii na Hospodářské akademii a získal titul Ing. Dne 5.6.1926 se jim narodil syn Jaroslav. Josef získal vyšší funkci a rodina se přestěhovala  do Prahy. V době protektorátu byl syn Jaroslav aktivním členem Sokolů, studentem v odboji a vlastencem, založil studentskou legii, protestoval proti režimu i Heydrichovi, pomáhal parašutistům. Byl však zrazen kamarádem – studentem ruského gymnázia, byl zatčen, vězněn a vyslýchán ve věznici na Pankráci, popraven 1.7.1942 v 19:30h v 16 letech na Kobyliské střelnici v Praze. Každý den byly v novinách seznamy popravených, avšak od 1.7.1942 se uváděl jen počet popravených lidí, beze jména. O záchranu Jaroslava se snažili rodiče i poděbradské a pražské úřady. Sepisovaly se úřední dokumenty, avšak již bylo pozdě, nikdo nevěděl, že již byl popraven. Rodiče byli opakovaně vyslýcháni gestapem, aby prozradili, kde se skrývají jejich další děti. Žádné další děti neměli, Jaroslav byl jejich jediný syn.