Volyňští Češi

Barcal Vladimír, Václav

Narodil se ve vesnici Pysarivka (nyní Malinský okres, Žitomyrská oblast) jako desáté dítě (pátý syn) Václava Barcala a Františky, roz. Sajfrtové. Absolvoval střední odbornou školu zootechnickou a pracoval ve svém oboru v Čerkaské oblasti, byl ředitelem školy. Před vypuknutím války se oženil s Aninkou, měli 3 děti (2 syny a dceru Máju). V r. 1941 šel na frontu, padl do zajetí, ale podařilo se mu utéci. Dostal se domů. Přestěhovali se s manželkou do kolonie Zubovščina a tam pracoval jako zootechnik. V r. 1943 odešel znovu na frontu. Padl jako důstojník 1.1.1944 v bojích o Budapešť při bombardování vlaku, ve kterém se přepravoval z jednoho úseku fronty na jiný.

Před posledním bojem manželce napsal dopis, ve kterém vzpomíná s láskou na ni a na děti, píše, že jim rozdali papíry a že mohou napsat domů, dopisy určitě dorazí a že jde zítra do boje o Budapešť. Byla to jeho poslední zpráva rodině. Pak již přišlo úřední oznámení o tom, že padl v boji.

Jeho žena byla vyučená knihovnicí, byla velmi veselá a komunikativní, rozuměla povaze lidí a uměla je vyslechnout a psychicky podpořit v těžkých chvílích, vykládala karty (a byla v tom úspěšná). Poté, co jí zemřel manžel, již karty nikdy do rukou nevzala a stala se velmi věřící, s dětmi se odstěhovala ze Zubovščina do Němešaeva, kde pracovala jako vedoucí městské knihovny. S rodinou manžela udržovala vztah hlavně se švagrovou Ludmilou Barcalovou provdanou Kopeckou, se kterou se často navštěvovaly.